(Q2314)

Písmo užívané v oblasti starověkého Předního východu. Vzniklo ve 4. tisíciletí, kdy si jeho stylizované znaky zachovaly ještě obrázkovou formu, ale postupně se značně schematizovaly, některé z přibližně tří tisíců užívaných znaků nabývaly významu slabik, skupin souhlásek nebo i jednotlivých hlásek. Sloužilo především k zaznamenání monumentálních nápisů tesaných do kamene, ale bylo užíváno i pro záznamy na méně trvanlivých psacích látkách. Jeho zjednodušením a abstrakcí u vzniklo písmo hieratické a démotické. Až v 10. století př. Kr. ustoupilo písmu hláskovému.