(Q2900)

Jazykovědná disciplína zabývající se studiem slovní zásoby, tj. lexikální roviny (plánu, subsystému) jazyka, jejímiž základními prvky jsou slova a slovní spojení (tzv. lexikální jednotky). Zkoumá význam a významové vztahy lexikálních jednotek, vrstvy v slovní zásobě, změny slovní zásoby (tvoření nových slov, významové změny slov, vznik nových ustálených spojení, přejímání slov, zánik slov).